Deníček z Anglie - poosmé

Deníček z Anglie - poosmé

     ... aneb jeden den Jirky Vejražky


Dnes konečně přijela očekávaná obchodní loď z Číny, která přivezla pytle s rýží. Proto ve všech domácnostech radost zavládla a rýže po několik dní ke všem jídlům podávána byla. Rostlinám z Nového Světa ve všech podobách tak na nějaký čas odzvoněno jest.

Tak nějak by začínal můj deníček, kdybych ho psal asi tak před dvěma sty lety[1]. Pravdou je, že zřejmě někdo přeložil jeden z mých prvních deníčků do angličtiny a poslal ho do místní kantýny. Kdysi jsem si totiž stěžoval na to, že tady zřejmě nikdy neslyšeli o rýži. Zřejmě si začátkem minulého týdne doplnili vzdělání a asijská potravina kterou víceméně stačí vsypat do hrnce s vodou, trochu dosolit a míchat, se jim náramně zalíbila. Sice se ještě trochu zaškolují, protože rýži kterou jsem v pondělí obědval, by mohla s úspěchem využívat Zbrojovka Brno[2], ale věřím že po pár týdnech se do zlepší. Každopádně za posledních 10 pracovních dní jsem měl devětkát rýži[3]. Dneska jsem totiž obědval jinde.

No nic, to jen tak na okraj. Cestou z práce jsem totiž uvažoval že nám asi skončilo hranolkové období a rýžová doba je zřejmě v zenitu. A až sníme náklaďák bílých zrníček tak nám asi změní sortiment. Bloumám nad tím kolik se dá udělat jídel z pohankové kaše. Nebo že by návrat ke hranolkům? Knedlíků se tady nebojím.

Měl jsem sice původně v plánu napsat do deníčku úplně něco jiného, ale dnešek si opravdu zaslouží zápis tak jak se udál. Posuďte sami:

6:12 - budí mě telefon vedle postele. Aniž bych se probral ze spánku, zvedám ho a jako správně vychovaný člověk hlásím: "Jirka". Z telefonu se ozve "No kde seš člověče?". Jediná smysluplná odpověď kterou je můj mozek pracující v té chvíli na 0,4% svého výkonu[4] schopen poskytnout, je "to máte asi špatné číslo". Volající se omluví a zavěsí. Obracím se na druhý bok a zavírám oči, protože normálně vstávám až po půl sedmé.

6:17 - dochází mi že ten člověk mluvil česky.

6:24 - dochází mi že mi volal na anglické číslo.

6:26 - dochází mi že jsem to číslo dal jenom několika lidem a žádný z nich to nebyl.

6:29 - dochází mi že to nedává smysl.

6:30 - zvoní budík. Přesouvám ho na sedmou, abych měl čas si to promyslet. Částečně usínám.

6:41 - pořád mi to nedává smysl.

7:00 - zvoní budík. Přesouvám ho na půl osmou protože musím vymyslet proč to nedává smysl. Částečně usínám.

7:06 - dochází mi kdo mi volal. Poznal jsem ho po hlase.

7:14 - dochází mi že pořád nevím proč mi volal.

7:21 - napadá mně proč mi mohl volat, ale dochází mi že teď už to vůbec nedává smysl.

7:30 - něco tady zvoní. Nevšímám si toho.

7:38 - kde ten člověk vzal moje číslo?

7:43 - něco mi svítí oknem do obličeje.

7:51 - dochází mi co v 7:30 zvonilo.

7:53 - jestli okamžitě nevstanu, tak nepřijdu včas do práce. Ale proč mi ten člověk volal?

7:58 - vstávám

8:00 - 8:15 - páchám ranní hygienu a přemýšlím kterou košili si vezmu na sebe. Zapíná se mozkový obvod "Logika" který mi oznámí že je pátek a můžu jít do práce v tričku a džínách.

8:20 - jsem oblečen a učesán :-)

8:22 - snídani zkracuju na džus a jablko. Do kapsy si strkám poslední tatranku, definitině poslední kus zásob z domova.

8:24 - zapíná se obvod "Vzpomínky" a říká mi, že jsem dneska chtěl vyrazit o něco dřív, abych si v bankomatu stihnul vybrat peníze na jídlo.

8:25 - jsem na ulici 100 metrů od bytu, obal od tatranky vyhazuju do koše. Vdechnul jsem ji tak rychle že jsem si ji ani nevychutnal. Kdyby byla z asfaltu, nepoznal bych to.

8:28 - u bankomatu je jsou čtyři lidé ve frontě. Průšvih. Ne, není to průšvih. Vedle je ještě jeden bankomat.

8:29 - co znamená "Out of order?". Zapíná se obvod "Překlady z cizích jazyků". Zpátky do fronty.

8:30 - první člověk si vybral peníze a odchází. Ostatní s ním, zřejmě to byli jeho kamarádi. Vrhám se k obrazovce a začínám obvyklou hru na otázky s osamoceným bankomatem[5]. Občas mi připomíná rozhovor s výtahem z knihy Restaurant na konci vesmíru.

8:35 - usedám do autobusu.

8:37 - Usedá vedle mně Ind, se kterým v posledních dnech trávím 12 - 15 hodin denně včetně víkendů[6], protože přijel až z Indie, abychom spolu rozchodili systém "A", který v Indii naprogramovali a který slouží k přesypávání dat ze systému "B" napsaného tady v Anglii do systému "C" který je z Austrálie. Líbí se mi pracovat pro celosvětovou firmu.

8:40 - Autobus se rozjíždí. Po dvanácti centimetrech zastavuje v dopravní zácpě, která prorostla až na autobusové nádraží.

8:45 - "můj" Ind se dává do řeči s Indem sedícím přes uličku. Z jejich jazyka (byl jsem poučen že jde o jazyk Tamil) jsem rozuměl slovu "software". To mám asi za to, že jsem se s ním nebavil včera cestou z práce, protože jsem mluvil česky s nějakou dívkou ze které vylezlo že pochází z vesnice vzdálené asi 20 kilometrů od mé rodné vísky. Vypadala jako Angličanka. Prý je tu asi dva roky.

8:49 - Jsme šest metrů od místa kde jsem do autobusu nastoupil.

8:50 - Jsme u kritické křižovatky, za kterou se zácpa trhá. Naštěstí tu mají šikovnou věc, tzv. "bus lane", což je postranní pruh kterým můžou autobusy šikovně předjet frontu aut čekajích na červenou a zařadit se před ně. Jinak bychom se do práce dostali asi po obědě.

8:55 - Modul "Vzpomínky" zvýšil obrátky a připomněl mi že dneska je naposledy v práci můj nejbližší kolega, který dal začátkem minulého týdne výpověď a já od pondělka přeberu většinu jeho práce jako jediný provozní administrátor. Napadá mně neslušné slovo.

8:59 - Vylézáme s Indem z autobusu. Domlouvám se s ním že okamžitě navštívíme vedoucí oddělení zodpovědného za provoz systému "C". Včera jsme se ji snažili sehnat celé odpoledne, ale marně. Máme podezření že nám její lidé dali trochu špatná data.

9:01 - 9:15 - Mluvíme se šéfovou oddělení, kterou jsme naštěstí zastihli. Vysvětlujeme jí problém s podezřením na špatná data. Jedním okem se věnuje nám a druhým nějakým papírkům se jmény. Jeden slavnostně vybírá. Mám pocit že jí moc netrápí co jí říkáme, ale daří se mi z ní vymámit slib že jeji podřízený se nám bude věnovat hned v pondělí po ranním čaji. Dneska tam totiž není. To bohužel víme. Ind se společně s ní ještě pokouší vydolovat nějaká data ze systému "C", ale ani společným úsilím se jim to nedaří.

9:20 - Loguju se do počítače, spouštím Outlook.

9:22 - Přibývá jenom smazaná pošta kam se sypou nedůležité zprávy ze serverů[7]. Někde je něco špatně. Oklikou se dívám do schránky na serveru - 5120 nepřečtených mailů - někde je něco opravdu špatně, maily jsou z hlavního databázového serveru. Koutkem oka zaznamenávám hemžení kolegů a slyším slova jako "reboot". Server totiž žádné spojení neudrží déle než minutu.

9:23 - Podařilo se mi zjisit co to hází za chybu a vzpomínám si že jsem to už asi před měsícem viděl. Vzpomínám si co bylo minulý měsíc příčinou. Kontroluju databázi a opravdu tam chybí naprosto nepodstatný uživatel "guest". K ničemu se nepoužívá, ale když ho někdo smaže, je celý server nepoužitelný (tímto zdravím Microsoft). Připomínám to kolegům a žádám je aby před restartem serveru vytvořili uživatele guest.

9:25 - Uživatel je vytvořen, server se chová normálně. Restart není potřeba. Hurá, mám bod.

9:30 - Pohledem do kalendáře si připomínám, že je dneska oběd v restauraci ve vedlejší vesnici na počest odchodu mého kolegy.

9:31 - Vzpomínám si že má z Čech přijet Jindra a že jsem mu nabídl že ho vezmu na oběd aby poznal hrůzy místní kantýny. Napadá mně neslušné slovo.

9:32 - Ptá se mně přes stůl kolega jestli půjdu na ten oběd jako všichni. Odpovídám že ano, snad mi to Jindra odpustí. Najdu ho hned jak se vrátím a vysvětlím mu to.

9:45 - Nacházím příkaz v jednom z nočních skriptů, který zřejmě může za smazání uživatele guest. Je tam trochu nelogická konstrukce.

9:48 - Vysvětluju problém ve skriptu šéfovi a ten mi vysvětluje že takhle se to v Microsoftím SQL serveru musí dělat, protože tím logickým způsobem to nefunguje. A že to uživatele guest smazat nemůže, leda že by snad nešťastnou náhodou neplatila některá ze vstupních podmínek. Ale dává mi za úkol dopsat tam nějaké kontroly. Proč ne, aspoň se něco přiučím.

10:00 - S veselým úsměvem ke mně přistupuje jedna kolegyně a říká mi že si musím nutně vsadit dvě libry na koně, protože když vyhraju tak .. ZVONÍ MI TELEFON

10:01 - Zvedám telefon. Můj Ind mi říká že má na telefonu Inda z Indie, který je zodpovědný za implementaci systému "A" u nás (spolu s jedním mým kamarádem z Čech - svět je malý), a ten má na telefonu někoho o kom jsem v životě neslyšel a ten by mohl vědět proč systém "A" nedělá to co má. Hurá. Losuju z klobouku koně a snažím se vyštrachat dvě libry. Posuňky se snažím kolegyni naznačit že se jí nevěnuju proto že mám velmi důležitý telefon a ne proto že vypadá jako angličanka. Nevím jestli mně pochopila, ale odchází.

10:01 - 10:35 - Vysvětluju Indovi z Indie že jsem jestě nečetl jeho mail který poslal ráno indického času, protože je někde mezi pěti tisíci mých ostatních mailů ze včerejška. Doufám že si nemyslí že jsem blázen. Seznamuju se s jiným Indem z Indie. Vysvětlujeme si že to co píše v začátku mailu už víme, to co navrhuje udělat ve druhém odstavci už jsme udělali, a to co navrhuje v závěru mailu udělat nemůžeme. Společně s mým Indem vysvětlujeme druhým dvěma Indům že jsme všechno zkontrolovali několikrát a pořád to nefunguje. Dozvídám se, že kolegyně z oddělení zodpovědného za systém "C" nám zřejmě poslala úplně špatná data (ještě víc špatná než jsme si doteď mysleli) než odjela na tři týdny na dovolenou. Domů, do Indie. Nevadí, dva týdny práce nad těmito daty jsou prakticky zbytečné.
Domlouváme se, že mu pošlu všechny naše podklady aby zjistil jak moc špatná ta úplně špatná data jsou. Navrhuju že mu pošlu i naše mezivýpočty, aby s nimi nemusel ztrácet čas[8]. Navíc pošleme naše podklady firmě zodpovědné za vývoj systému "C", protože nám hází chybu bez bližšího popisu a nedokážeme tak přijít na příčinu. Zbytek necháváme na pondělní dopoledne, protože dnes není v práci nikdo kdo by se pořádně vyznal v systému "C" ani kolega který naprogramoval systém "B". Doufám že neodjel do Indie.

10:36 - Bojím se podívat přes stůl na kolegu. Je to Ind. Ale je tu poslední den. Bude mi chybět.

10:37 - Nacházím v ruce papírek. Je na něm jméno koně. Netuším co je to za koně. Jenom doufám že má čtyři nohy a roste mu na zádech sedlo. Případně má další vlastnosti závodního koně, které si teď nevybavuju. Pokud náhodou vyhraju, netuším co. Neposlouchal jsem kolegyni ale telefon.

10:38 - Že bych si promluvil o problémech s implementací systému "A" se šéfem? Až později, teď vypadá zaměstnaně. Mimochodem, je z Indie.

10:50 - Mažu 5050 zbytečných mailů a snažím se nesmazat žádný jiný. Snad se mi to podaří.

10:58 - Kontaktuje mně Jirka z Prahy jestli mi ráno někdo nevolal a jestli prý vím kdo to byl. Sděluju mu jméno člověka o kterém jsem netušil že ho zná. Vysvětluje mi, že nepřišel v sedm ráno na sqash. Hned potom se odmlčí. Pořád mi to nedává smysl.

11:10 - Píše mi David, který se s rodinou odstěhoval minulý pátek z mého bytu. Včera mi totiž volal jestli bych se k nim nepřijel na víkend podívat a při té příležitosti jim nepřipojil počítač k Internetu. No a dneska píše, že bych tam mohl přespat a v neděli bychom mohli podniknout nějaký výlet autem. Připadá mi to jako výborný nápad. Inda s sebou nevezmu, tenhle víkend se bude muset obejít beze mě. Původně jsem měl v plánu potkat se o víkendu s Jardou který měl přiletět ve středu a být tu přes víkend, ale ten včera poslal mail že přiletěl až včera ráno a dneska odpoledne zase letí do Prahy. Asi má permanentku do letadla, nejspíš k okýnku.

11:20 - Chvilku se ještě mailem s Davidem dohadujeme, co budu chtít k jídlu. Až na druhý pokus se mi ho daří přesvědčit že mi je to jedno, stejně to bude lepší než to co vařím já[9].

11:38 - mám hotové ty kontroly na mazání uživatele guest. Naštěstí je nemusím dávat do všech třiceti osmi skriptů které je potřebují, to udělají noční administrátoři. Jsou oba Indové.

12:10 - dočetl jsem zprávy na Internetu. Schválili zvýšení koncesionářských poplatků. A včerejší tisková zpráva Google o tom, že na mailu zdarma nabídnou jednomu uživateli 250x víc místa než konkurence zřejmě nebyla aprílovým žertem.

12:20 - šikujeme se k odjezdu na oběd. Píšu Indovi, že s ním na oběd nepůjdu, aby na mě nečekal. Napsal bych i Jindrovi, ale ten si asi mail nepřečte když je tady. Hledat ho po budově nemá smysl.

12:25 - Dochází mi že vlastně nemám s kým jet a nevím kde to je. Chápu se prvního kolemjdoucího kolegy. Má přezdívku Ged, ví kde to je a má volné místo v autě. Hurá.

12:32 - Sedím na zadní sedačce Gedova malého dvoudvéřáku. Ged se mně na něco ptá, ale reproduktor šest centimetrů za mým pravým uchem řve tak nahlas, že bych mu nerozuměl ani kdyby se ptal česky. Nechávám to plavat.

12:35 - Je to daleko

12:38 - Ranní telefonát konečně začal dávat smysl. Došlo mi že jsem zdědil po Jirkovi jeho anglické telefonní číslo. A ten člověk chtěl volat jeho. A volal v 6:12, protože Jirka nepřišel v 7:00 českého času na sqash. Jednoduché, milý Watsone. Obvod "Logika" asi zařadil vyšší obrátky. To se dneska ještě asi bude hodit.

12:40 - Jsme na kruhovém objezdu který má uprostřed billboardy s nápisem "sponzorujte tento kruhový objezd" a webovou adresu. Na to se musím podívat až se vrátíme z oběda.

12:44 - Dorážíme do restaurace kde máme zamluvená místa. V malinkém prostoru před pípou se všichni tlačíme, abychom si přečetli nabídku jídel na tabuli, objednali jídlo a pití. Nemají žádné dobré pivo které bych znal, tak si objednávám to co není Guiness. Ten mi totiž nechutná. V nabídce jídel je smažená treska s hranolky, sendviče a vepřový koláč. Sendvič si k obědu prostě nedám. Ze zbytku si objednávám tresku, u té mám aspoň obrysovou představu jak může to jídlo na talíři vypadat.

12:55 - V místnosti pro dvanáct lidí nás sedí devatenáct. Aspoň na sebe nebudeme muset řvát.

13:10 - Dostal jsem svoji smaženou tresku s hranolkama. Evidentně se jedná o diplomovou práci oboru kuchař na téma "kolik desítek procent tuku může obsahovat jídlo aby se ještě dalo beztrestně nazvat treskou?". Kdyby ještě žila, mohla by mrsknout ocasem a potopit se do hloubky. Na její památku aspoň potápím pár hranolků.

13:15 - Když se treska a hranolky posolí, tak chutnají jako slaný tuk. No nic, aspoň to není rýže.

13:18 - Zapíjím to tím neznámým pivem. Chutná přesně jako vinný střik.

13:22 - Kolega naproti mně má na talíři tři tousty a jako přílohu brambůrky. Nepřekvapuje mně to[10].

13:31 - Tresku jsem spořádal, pouštím se do salátu. Matně si vybavuju učitele přírodopisu, který říkal že salát (a mrkev) je dobré pokapat olejem aby se do těla lépe dostaly vitamíny rozpustné v tucích. Angličtí učitelé zřejmě místo slova "pokapat" používají "ponořit".

13:55 - Jsem zpátky v práci. Můj Ind mi sděluje že ho kontaktoval výrobce systému "C" který zjistil proč nám to hází ty chybu. Ta data jsou totiž tak špatná, že s tím ani výrobce systému "C" nepočítal a tak to na tom padá. Chytám se za hlavu a prosím Inda aby psal dokumentaci, protože se dneska stejně už nic jiného dělat nedá.

14:10 - Snažím se zjistit kde sedí oddělení kvality, tam by měl být Jindra. Dostávám několik tipů, které rovnoměrně pokrývají všechna tři patra budovy.

14:12 - Vyrážím na obchůzku.

14:24 - Jsem zpátky. Jindru jsem nenašel, ale vzpomněl jsem si že znám z autobusu jednoho Inda, který pracuje na kvalitě. Když ho najdu, najdu možná i Jindru.

14:35 - Vyrážím na obchůzku.

14:50 - Nenašel jsem ani Jindru, ani Inda, ani oddělení kvality.

14:51 - Vzdávám to.

14:59 - Můj Ind mi říká že mu mezitím volal Ind z Indie aby mu řekl že ta data co jsme mu pro kontrolu poslali jsou špatná. Jaké překvapení. V pondělí si budeme muset s lidmi z oddělení zodpovědného za systém "C" pořádně promluvit. Moc se na to netěším.

15:15 - Šéf mi přeposlal urgentní mail ze včerejšího rána, kde ho někdo s japonským jménem upozorňuje že nemá právo na tři tabulky a aby s tím něco rychle udělal. Nepíše jestli na testu nebo na provozní databázi, ale tipuju to na provozní.

15:17 - Našel jsem ty tabulky na provozní databázi. Opravdu tam ten člověk nemá práva. Nemá tam totiž práva nikdo. Navíc ty tabulky byly vytvořeny předevčírem. Něčemu tady nerozumím.

15:18 - Nedaří se mi zjistit jaká práva by tam měla být a šéf někam zmizel. Nastavuju tam nějaká rozumná práva od oka.

15:25 - Vynořil se šéf. Jdu se ho zeptat na ty práva. Říká že neví jaká by měla být, ale abych si je vycucal z prstu. Asi tam nechám ty, které jsou od oka, vyjde to nastejno.

15:26 - Šéf mi říká abych nastavil ty práva i na dvou testovacích databázích, které se z provozní databáze každou noc vytvářejí jako její kopie. Připadá mi to jako zbytečná práce protože se tam v noci přenesou z těch co jsem právě nastavil, ale udělat to můžu, jsou to dvě minuty klikání myší.

15:32 - Na testu jsou ta práva nastavená, i když by logicky neměla. Nerozumím tomu, ale ani nemusím. Spravuju to totiž až od pondělka, ještě dvě hodiny za to zodpovídá kolega který dnes končí. Dneska nedává smysl nic. Nastavuju práva na provozní databázi podle testu.

15:40 - 15:50 - Stahuju z Internetu programy pro Davida.

16:00 - 16:30 - Kolega má rozlučkovou řeč před budovou.

16:40 - 17:10 - Kolega vypadá na poslední chvíli hrozně zaměstnaně. Má u sebe další dva lidi a něco hrozně řeší. V jednu chvíli prohlásí že pokud to nedoběhne tak to můžou dodělat na mém počítači, že tady ještě asi budu. Já mezitím studuju záludnosti Microsoft SQL serveru, když už ho budu spravovat.

17:12 - Chtěl jsem se podívat na ten web kruhového objezdu. Adresa uvedená na billboartu neexistuje. Tak jsem dal ten sponzoring kruhových objezdů vyhledat a našel jsem ho. Nebylo tam nic zajímavého. Zjistil jsem ale že pověstný anglický kruhový objezd druhého řádu[11] je kousek od místa kde bydlí David. Budu se tam muset podívat.

17:20 - Ptám se lidí u kolegy, jestli mně budou potřebovat. Nejsou si jistí. Nevadí, autobus jede až za 20 minut.

17:22 - Doráží zpocený noční administrátor který přijel na kole a chlubí se, že udělal certifikaci na Oracle. Měl správně 55 otázek z 57. Blahopřeju mu. Ukazuje mi certifikát a otázky. Jednalo se o "Základy Oracle SQL" a základem těch otázek co jsem viděl byly aritmetické operace. No nevadí, tu radost mu přeju.

17:28 - píšu Indovi ať na mně nečeká a jde na autobus, protože možná budu v práci déle. Radostně mi odpovídá že to nevadí, protože jsem mu minulý týden řekl že jede ještě jeden autobus v šest a že na mně počká aspoň do těch šesti.

17:35 - pouštím nočního administrátora k počítači protože mi kouká ze vzdálenosti patnácti centimetrů pod ruce. Stejně na něj má od půl šesté nárok.

17:35 - 18:00 - studuju MS SQL z knížek

18:01 - ukázalo se že mně nebudou potřebovat. Můžu jít domů.

18:04 - na liduprázdném parkovišti před budovou stojí jedna postava. Je to můj Ind který mi oznamuje že žádný autobus nejel. Navrhuju jít pěšky ale to se mu nechce. Začínám ho přesvědčovat. Když jsem v nejlepším, přijíždí autobus. Vida, není to jenom pověra, opravdu v šest jezdí. Sedíme tam dva.

18:10 - Říkám Indovi že se bude o víkendu muset obejít beze mně. Nevypadá nadšeně.

18:20 - Vylézáme z autobusu. Ind chce jít na procházku do Tesca a ptá se co budeme dělat večer. Odpovídám že s ním do Tesca nepůjdu, ale až se vrátí tak ať se zastaví. Ale nejpozději do půlnoci, pak půjdu spát.

18:28 - Ve schránce nacházím obálku která vypadá jako obálka na PIN od bankovní karty. Je v ní upomínka z místní knihovny abych vrátil knihu kterou jsem si nikdy nepůjčil.

18:30 - 21:00 - Příprava večeře, večeře, pračka a tak dál. Díky permanentní přítomnosti Inda jsem se k domácím pracem tenhle týden vůbec nedostal.

21:00 - V televizi začíná Kmotr kterého jsem nikdy neviděl. Na to se rád podívám. Mohl bych u toho napsat kousek deníčku, dnešek za to stál.

01:48 - Právě píšu tuhle větu. Ind se dneska neobjevil. Z Kmotra jsem koutkem oka viděl asi 3 minuty, ale vypadalo to že ten film podrobně sleduje příběh knížky a tu jsem četl. Přemýšlím že ještě musím nachystat programy pro Davidovo připojení k Internetu a jít co nejdřív spát. Ráno musím na poštu poslat měsíční vyúčtování výloh, nechat vyvolat filmy, zajít k holiči a stihnout vlak k Davidovi a jeho rodině.

Pokud jse se dočetli až sem, máte můj obdiv. Nějak se mi to pod rukama rozuteklo. Ale aspoň mám poměrně vyčerpávající odpověď na otázku "jak se ti tam vede?". Tohle je poměrně přesný popis dneška.



















[1] I když to bych deníček asi nepsal. Právě mi došla smutná pravda - před dvěma sty lety nebyly notebooky a já už rukou psát neumím.

[2] Využívejte naše Ekologické broky! Jsou přírodně rozložitelné, díky proudnicovitému tvaru ideálně drží dráhu střely a ještě můžete po pravdě tvrdit manželce že chodíte krmit zvířátka!

[3] Abyste si nemysleli, je z čeho vybírat. Třeba včera byla rýže s kousky neidentifikovatelného čehosi a jako alternativa kukuřičná placka plněná rýží

[4] V provozu jsou subsystémy "Udržování životních funkcí", "Zvukový vstup" a "Základy hlasové komunikace". Obvod "Logika" je vypnutý a zůstane tak ještě několik desítek minut.

[5] Obvyklá hra s bankomatem:

 [6] Večery a víkendy tráví u mně, protože bydlí v tom hotelu přes ulici kde jsem bydlel i já a nudí se tam. Chápu ho, bydel jsem tam taky.

[7] místní servery jsou nastaveny tak, že při každé události generují mail všem administrátorům bez ohledu na výsledek. Znamená to v průměru asi 150 mailů na osobu za den, které nikdo nečte.

[8] většina práce kterou jsme s mým Indem dělali spočívala v jednoduchém zadání: Vezmeme všechny názvy položek ze systému "B" které jsou ve formátu X a všechny názvy položek ze systému "C" které jsou ve formátu Y. Začneme hledat rozdíly. O čtyři hodiny později přijdeme na to, že položka číslo 2864 má na konci názvu mezeru která na první pohled není vidět. Kontaktujeme osobu která má u nás na starosti systém "C" (jenom zaskakuje, ta hlavní je na dovolené v Indii, vzpomínáte?) a když ji seženeme tak ji požádáme aby název položky 2864 upravila. Když už jsou všechny názvy správně a pořád to nefunguje, začneme porovnávat popisy položek. Zjistit po dvou týdnech že jste měli na začátku špatná vstupní data je úžasný pocit :-)

[9] Můj oblíbený recept: "obsah sáčku vsypeme do studené vody, přivedeme do mírného varu a za občasného míchání vaříme asi 8 minut".

[10] Předevčírem jsem v jídelně viděl člověka který vzal suchou bagetu, podélně ji rozkrojil a pak do ní pečlivě naskládal smažené brambůrky z pytlíku. Evidentně mu to chutnalo.

[11] Pokud jste o něm ještě neslyšeli, zkuste tohle: http://c2.com/cgi/wiki?MagicRoundabout.

Pokud jste nečetli Jeden den Ivana Děnisoviče od Alexandra Solženicyna, zkuste to. Nehleďte na to že to byla povinná literatura, ta kniha za to opravdu stojí. A není ani moc dlouhá.