Deníček z Anglie, pátý kousek

Deníček z Anglie, pátý kousek

     ... aneb zpověď sardinky


- Proč jsou v krabičkách sardinky bez hlaviček?
- Sardinka je již za svého života ryba velmi prchlivá. Fakt, že je chycena, ji velmi rozruší. Nedivte se proto, že když je nakonec zavřena do krabičky, ztratí hlavu úplně.

          M. Horníček, Odpovědna

Proč sardinka? Protože jsem před chvílí vylezl z kapesního autobusu (viz cesty do práce v některém z minulých deníčků) a kromě toho posledních pár hodin myslím jenom na ryby. Vysvětlení v sekci o jídle někde níže.

Technická poznámka - protože často odbočuju od tématu, zavedl jsem institut poznámek pod čarou, jsou to ta čísla v hranatých závorkách. Když na ně kliknete, můžete si přečíst kam mě myšlenky zanesly. Zpátky se pak dostanete nejlíp tlačítkem Zpět.

V televizi právě začal zápas Liverpool - Levski Sofia (2:0 v 10. minutě, Milan Baroš zatím sedí na lavičce, ale to je u něj na začátku zápasu obvyklé), několik čtenářperson[1] se mě ptalo jestli jsem zase něco zplodil, tak teda plodím. Začínám vážně uvažovat o tom, že odejdu ze zaměstnání a začnu se živit psaním. Kdybych od každého čtenáře o kterém vím vybral za přečtení dvacet korun, tak bych si tady mohl jednou tejdně koupit mlíko. A to už za úvahu stojí. O víkendu si udělám pořádnou "cost benefit" analýzu, tohle je zatím na hrubo z hlavy.

Vsuvka: Večerní zprávy na programu ITV1 uvádí žena (ano, je to velmi pravděpodobně žena, nemusím psát person), která je neuvěřitelně podobná Nicol Lenártové (nevím jestli jsem to napsal správně). Nevíte někdo něco o tom, že by se Nicol přestěhovala do Anglie?

Další vsuvka - fotbal je 2:1 v 29. minutě po neuvěřitelné dvojité chybě obránce

Jídlo a stravování

O jídle už jsem jednou psal, ale po dnešním zážitku musím přidat. Slabším povahám navrhuju přeskočit, stačí kliknout sem.

Dobrá, nepřeskočili jste. Vaše chyba. Upozoňuju že následující řádky mohou být pro některé slabší povahy drastické :-)
2:2 ve 40. minutě
Stalo se to čeho jsem se obával - začalo mi tu chutnat. Svádím to na to, že se jim nepovedlo odradit mě během prvních dvou týdnů a tak začali vařit normálně[2].
3:2 ve 42. minutě
Sice jsem ještě nepotkal rýži, o knedlících radši pomlčím, jakákoli sladká jídla jsou zřejmě někým zakázaná, zato ale přestali servírovat hamburgery třikrát týdně. Třeba se jednou dočkám i nějaké omáčky.

Každopádně jídelna představuje můj hlavní jazykový problém. Samozřejmě si pamatuju spoustu slovíček týkajících se jídla a navíc dokážu sestavit základní větu "Klobouk mé tety je větší než zahrada vašeho strýce" která se jídla vůbec netýká, ale když byly v nabídce dvě různé smažené ryby a kuchařka se mě zeptala jestli chci tuhle[3] nebo tuhle[4], tak jsem si musel posuňkem vybrat tu větší. Moje komunikace s kuchařkami obecně spočívá v tom, že většinu jídel nazývám univerzálním "this" a jídlo vybírám zabodnutím prstu do pokrmu (samozřejmě pouze imaginárním a z hygienické vzdálenosti) a tichou větou "May I have this, please?". Kuchařka přikývne, splní moje přání, a pak se mě začne vyptávat jakou k tomu chci zeleninu a jestli si k tomu přeju koláč s čokoládovou pěnou. Samozřejmě spoustou neznámých slovíček. Obávám se že to dělají schválně ;-)

No nevadí. Začal jsem nabývat dojmu, že jsem slovo "this" v jídelně už trochu opotřeboval a je potřeba nazývat věci pravými jmény. Koneckonců jsem minulý týden byl na obědě s kolegou který mi vysvětlil že ta celkem chutná věc ve tvaru karbanátku co evidentně obsahuje ryby se nazývá "fish pie". Jednoduché milý Watsone. Fish proto že to je z ryb[5] a pie proto, že pie se říká prakticky všemu co má slespoň přibližně kruhový tvar[6]. Rozhodl jsem se proto nabytou vědomost vhodně zužitkovat. Jak jste jistě správně pochopili předem, vymstilo se mi to.

A teď se prosím soustřeďte, uvolněte se a zavřete oči[7]. Představte si jídelnu (konkrétní podoba není důležitá, jedná se o ekvivalent našich Sodexho, Eurest apod.). Fronta už je pryč, jídla je stále dost. Přicházím k výběru jídel, hladový a vyčerpaný emailovou diskusí s indickými programátory. Vidím dvoje různé smažené objekty kruhovitého tvaru, vypadají jedle. Od oka se dokonce zdá, že na těch vzdálenějších místy imitací strouhanky prosvítá rybí maso. Skláním se k rozepsanému jídelníčku - je tištěn malým písmem abyste se při jeho čtení museli poklonit směrem ke kuchyni - a pod obligátním "Soup of the Day" jako první v nabídce spatřuji známý pojem - "Fish Pie". Ha! Nadešel můj den! Dnes prvně zovu svoji krmi názvem jež si po právu zasluhuje. Podívám se kuchařce do tváře a pevným sebevědomým hlasem prohlásím "Fish Pie, please". Kuchařka vezme naběračku, ladným pohybem mine všechny smažené objekty kruhovitého tvaru a zanoří naběračku do podivné žlutošedé hmoty které jsem si předtím vůbec nevšiml. Nemám sílu protestovat, opouští mě chuť žít. Utěšuju se tím, že kdyby to bylo zdraví škodlivé tak by to v jídelně snad vůbec nebylo. Jiná myšlenka mně nenapadá. Jako v mrákotách si vybírám z rozšířené nabídky příloh[8], dívám se jak rovná všechny tři krokety do hmoty a přikládá nezbytné množství hrášku[9]. Zlomeným krokem odcházím ke stolu a zjišťuju co jsem vlasně dostal. Nikdy jsem nic podobného neviděl.

Budiž vám na vědomí dáno, že jsem prvně v životě ochutnal rybí kaši. Obsahovala i takové ty růžovobílé potvůrky stočené do kolečka na jejichž jméno s momentálně nemůžu vzpomenout v žádném jazyce - obvykle se u nás schovávají pod opatrným názvem "plody moře".

Když o tom tak zpětně přemýšlím, tak to vůbec nebylo špatné, stačilo jenom přežít počáteční šok z toho, že jsem dostal na talíř něco úplně jiného než jsem čekal. Asi se napříště vrátím k zabodávání prstu do potravin, je to bezpečnější. Vůbec mi nedochází, kde se stala chyba. Až zjistím jestli jsem to řekl špatně, nebo se kuchařka přeslechla a nebo mě kolega špatně informoval, podám zprávu. Pokud už nepodám žádnou zprávu, tak rybí kaši nejezte. Přepínám.

Mimochodem, komentoval jsem tady to, že jsou hranolky neuvěřitelně tlusté. V novinách jsem se dočetl že to jsou britské hranolky a jsou mnohem zdravější než americké. Zdravější jsou prý proto že jsou tlusté a nenasáknou tolik tuku.

Ještě jsem vám vlastně nenapsal o jedné zvláštnosti jídelny. Kromě klasických teplých jídel tady dělají taky "bagety na míru". Vyberete si jestli chcete světlou nebo tmavou a kuchařka vám ji na místě namaže máslem (samozřejmě hygienicky v rukavicích, které si pak hygienicky nechá na ruce když přepočítává drobné), naplní salátem, kousky kuřete, nebo čímkoliv dalším podle denní nabídky. Já jsem to zkusil jednou, protože teplé jídlo mi vyhovuje víc, ale zhruba polovina lidí si k obědu kupuje bagetu, nechá si ji úhledně zabalit do tří ubrousků a plastikového obalu, aby ji o deset metrů dál u stolu rozbalila a pomalu pozřela.

Napsal jsem schválně "pomalu", protože s obědem se nespěchá. Po obědě je potřeba ještě posedět a popovídat si, případně si dát zákusek. Takže hodinový oběd není problém, občas se zadaří hodinka a půl. Žádný spěch.


Televize

Nasbíral jsem nějaké dojmy z televize a z reklam, o které se musím podělit.

Televizní vsuvka: Jednou jsem přišel z práce o pár minut dřív (slabší dopravní zácpa) a zahlédnul jsem pořad Weakest Link[10]. Nejenom že je ten pořad úplně stejný jako u nás, ale i moderátorka je té české neuvěřitelně podobná. Asi i to je v propozicích pořadu.

Trochu sleduju reklamy[11]. V některých oblastech jsou tady trochu napřed (pokud se za ten měsíc u nás něco zásadního nezměnilo), proto předávám čtenářům (ano, tady si mohu dovolit nenapsat čtenářperson) následující informaci - moderní holící strojek má už čtyři břity ( (c) Wilkinson ). Gilette se svým Mach 3 zaostává, tak má alespoň reklamu na Mach 3 v červeném provedení kterým se samozřejmě oholíte mnohem lépe než tím starým černým. Nebo modrým? Bohužel přesně nevím, v téhle oblasti jsem zaostal na dvoubřitém provedení Astra Diu Jevíčko. Doufám že i s ním se můžu dožít šťastného stáří bez znatelné újmy na zdraví.

Došel jsem k nezvratnému závěru že průměrný místní televizní divák se hrozně rád vrtá v osobním životě nějakých nešťastníků na obrazovce. Jsou tady neuvěřitelně populární různé formy reality show, kdy se nacpe různý počet lidí před hodně kamer a co nejčastěji se v živých vstupech promítá na obrazovku. Momentálně se mi vybavují následující[12] Ještě jsou nějaké další, ale tohle myslím pro ilustraci stačí.

Vsuvka: Podařilo se mi asi na čtyřiasedmdesátý pokus otevřít sklenici okurek, které jsem potřeboval asi před třemi hodinami. Byly zřejmě z válečných skladů speciálně utěsněné proti chemickým a biologickým zbraním. Už na ně nemám ani chuť. No nic, to jen tak na okraj.

Další výbornou záležitostí je hlasování o nejlepší manželku pro prince Williama. Podotýkám že se bude jednat o budoucí královnu.
Hlasování je v časopisech, na Internetu, ale hlavně v televizi. Viděl jsem pořad, kdy "odborná komise" probírala asi patnáct možných kandidátek (monacká princezna, dcera švédského multimiliardáře a tak). Diskuse se nesly v duchu "tahle je bohatá, ale ošklivá", "tahle je aristokratka ale žije s přítelem" a podobně. Diváci hlasují pomocí SMSek a Internetu. Musím se přiznat že Williamovi vůbec nezávidím a o výběru budoucí královny jsem měl jiné představy. No nic.
Minule jsem psal o pivu - včera jsem zahlédl v supermarketu Budějovický Budvar i s originál nápisem Cdelano v CCCP ... eh promiňte, bylo tam samozřejmě "vyrobeno v ČR". Přemýšlím o tom že si koupím třetinku za zhruba sedmdesát korun a dám si ji do vitríny s nápisem "v případě nouze rozbij sklo".

Zrovna jsem pohledem na hodiny jsem zjistil že je půlnoc. Pokračování příště...



















[1] To je slovo co? To jsem okoukal z americkejch filmů a zpráv - zavedli ho tam když feministky[16] začaly protestovat proti tomu, že slova jako policeman a fireman upřednostňují muže. Tak teď mají důsledně policeperson a fireperson a bůhvíco ještě

[2] Mimochodem to byla a je běžná praxe domorodých kmenů v méně navštěvovaných částech zeměkoule: "Gwrndah/Uki/Damah-na-huhanui/Máňo, zas je tady nějakej cestovatel. Uvař mu na uvítanou něco nepoživatelnýho, třeba nadívaný rybí voči. Von to sice nebude moct pozřít, ale hezky to spapá aby neurazil naše domorodý zvyky. No a příště už nepřijede a my budeme mít klid."

[3] To slovo jsem jí vůbec nerozuměl, nemám ani přibližně tušení co říkala

[4] Tohle taky ne.

[5] Ne, tahle poznámka není o rybách. Ale fotbal je 4:2 pro Liverpool v 68. minutě

[6] Zase to není o rybách. Ani o jídle. Milan Baroš jde na hřiště.

[7] Pokud máte podle instrukcí zavřené oči, tak tohle vůbec nemůžete číst

[8] hranolky nebo krokety?

[9] vařený hrášek je tak standardní přílohou, že se na něj vůbec neptají, dávají ho zhruba třetinu talíře. Obávám se že jsou na něj tak zvyklí, že by ho použili i na otevřenou zlomeninu jako desinfekci.

[10] Nejslabší máte padáka

[11] Když jsou ve čtyřicetinimutovém pořadu čtyři reklamní bloky, tak se tomu člověk neubrání.

[12] Upozorňuju že jsem tady zhruba šestý týden, jestli dobře počítám

[13] Přeložil bych to jako "Tři už jsou dav"

[14] Pokud nevíte o co jde, nevadí. U nás se to nehraje, myslím že to pochází z Austrálie. Pokud jsem to pochopil tak to má pravidla podobná fotbalu, hraje se takovými hokejkami. Hráči neběhají, jezdí na koni. Je to považováno za hru aristokratů.

[15] Není to jenom o fyzičce. Včera jsem kousek viděl, spočívalo to v tom, že nechali "soutěžící" bez jídla a pití asi 30 hodin ve staré továrně, kde museli stát nebo sedět v nepohodlných pozicích. Všichni měli na hlavách pytle, nesměli mluvit a celou dobu jim hrála dokola nepříjemná hlasitá "muzika" - sbírka naprosto neharmonických tónů opakovaných kolem dokola. Ti, kteří vydrželi do konce, brečeli štěstím

[16] a feministi? - možná bych měl napsat feministperson