Deníček z Anglie, díl druhý
Deníček z Anglie, díl druhý
... aneb reportáž psaná na hotelovém baru
Je neděle 8. února dopoledne, na pokoji uklízečka, venku tak ošklivě že "i ptáci choděj pěšky". Rozhodl jsem se tedy že vyslechnu prosby všech těch čtenářů, kteří se mě ptali kdy vyjde další díl
deníčku (oběma tímto děkuji za zájem) a napíšu několik dalších řádek.
Protože se nestalo nic zásadního a o práci se mi momentálně psát nechce, hodím do jedniček a nul něco málo postřehů o tom, jak to tady funguje a co mě překvapilo nebo pobavilo. Příběhy a pohádky budou jindy :-)
Právě jsem to dopsal a jak tak koukám, trochu se mi to prodloužilo. Tak to nečtěte vůbec nebo si to dávejte po kapkách ;-)
Město a okolí, obchody
Watford je město které je místní obdobou Černého Mostu nebo Průhonic. Má sice svoji historii a historické centrum, ale nachází se uvitř dálnic které obklopují Londýn. Na jihu město těsně přiléhá k tzv. vnějšímu Londýnu, na severu se začínají objevovat louky a podobná zařízení která neznalému turistovi nenápadně naznačují, že pokud chce jít k Tower Bridge tak je načase se otočit.
Watford je především město obchodní a zábavní (alespoň jak jsem to zatím pochopil). Pokud vyrazím jakýmkoli směrem, po dvaceti minutách chůze narazím na nějaké Tesco či obdobný nákupní komplex. Přímo v historickém centru hned vedle centrální ulice se nachází něco jako CČM, ale diskrétně schované pod fasádou normálních domů. Jinak je to úplně totéž.
Pro ty kdo jsou zvyklí nakupovat v týdnu a víkendy trávit jinak, znamenají místní zvyky trochu šok (jako pro mě ;-). Standardní otevírací doba je 9:00 - 17:30, což se naprosto přesně kryje s normální pracovní dobou, která se tady dost dodržuje. Znamená to, že v týdnu si nekoupíte prakticky nic a o víkendech musíte vyrazit na nákupy stejně jako ostatních dvacet tisíc lidí. Naštěstí to neplatí pro supermarkety s potravinami, jinak by se zřejmě opakovala situace z roku 2000, kdy nás na třídenním školení v Bracknellu zachránila před smrtí hladem železná zásoba tatranek.
Na hlavní historické třídě (především) a některých hlavních silnicích (místy) je neuvěřitelná spousta klubů, restaurací, pizzerií a rychlých občerstvení. Rychlým občerstvením nevládne Mc Donald's (ty jsem ve Watfordu našel zatím tři), ale typické prodejny "Fish & Chips" a "Best Kebab". Tech je na High Street (tak se jmenuje tak místní hlavní pěší zóna kde se odehrává večerní život) a Lower High Street (to je její méně slavné pokračování) odhadem 40. Na to že má High Street cca 500 metrů na délku, to není špatné...
Metro
Ve Watfordu se nachází jedna z konečných metra, tzv. Metropolitan line. Pojem metro je třeba brát trochu volněji než u nás, a to zejména z následujících důvodů:
- Metro je naprosto různorodé - co "trasa", to originál. Nejenom že se liší typy vagónů, ale i otvírací dobou a vůbec vším co u nás považujeme za naprosto neměnné.
- Londýnské metro má 6 pásem, které je potřeba znát, protože se od nich odvíjí cena jízdenek. Historické "turistické" centrum Londýna se nachází v prvním pásmu a zbytek jsou soustředné kružnice okolo. Watfrord se nachází v pásmu "A", které je až za šestkou. Pak se nebohý cestující (to jako já) nemůže divit, že metro jede nejdřív lesem, potom nad střechami domů a teprve nekde v pásmu 3 se neochotně zanoří pod zem.
- Vlaky metra jsou odhadem dvakrát delší než u nás.
- Zastávky metra jsou naprosté skvosty. Od supermoderních přestupních stanic, kdy člověk žasne jak se jim podařilo postavit něco takového pod historickým centrem města až po podivné stanice které jsou spíš spletí různých průchodů a uliček a je těžké odhadnout kudy na nástupiště. Každá stanice je originál a klidně se stane že kolej v opačném směru je o patro níž než ta, u které právě stojíte. Výstup z metra je možné hledat úplně kdekoliv - u méně frekventovaných stanic například v temné uličce schované za trafikou. Někde jsou jiná zajímavá překvapení. Například stanice Regent's Park je vybavena točitým schodištěm o výši 93 schodů. To je jako středně velká rozhledna. Ale je tam prý někde i výtah.
- Mapa londýnských tras je perla sama o sobě. Nejenom že má asi deset tras které se navzájem různě kříží a proplétají, ale samy trasy mají několik variant a odoboček, přičemž některá odbočka "nejezdí mezi 7:30 a 9:30 v pracovní dny", některá "nejezdí po 22. hodině" a podobně.
- I když se vám povede stoupnout si na správné nástupiště, nezaručuje to ještě že vlezete do správného vlaku. Musíte prostě počkat na ten vlak metra, který bude odbočovat na tu vaši větev metra. Watford je jedna ze čtyř konečných jedné trasy - kdo si nedá pozor, skončí o pár kilometrů vedle...
Doprava
Po které straně na silnici jezdí auta, nemusím myslím psát (chcete padesát na padesát?). Ale i mimo tuto zvláštnost se najde pár zajímavostí, které stojí za zmínku:
- Na prvním místě musím zmínit kruhové objezdy. Nekdy v minulosti jich zřejmé místní obdoba Správy silnic vyhrála strašnou spoustu v nějaké loterii s podmínkou, že je musí do roku 2000 spotřebovat. A tak jsou všude tam, kdé vás napadne a ještě k tomu na pár místech, které by vás vůbec nenapadla. Cestou do práce se jede přes 4 kruháče na třech stech metrech. K tomu je potřeba připočítat i zajímavost, že kruháče často bývají sdružovány do dvojic, tzn. sotva se vymotáte z jednoho, zjistíte že plynule přechází v druhý. Moc bych se nedivil kdyby většina místních trpěla po přijezdu do práce těžko vysvětlitelnými závratěmi a podivnými problémy s udržením rovnováhy.
- Semafory - pro umístění semaforu u křižovatky, přechodu pro chodce nebo obdobné instituce platí jednoduché pravidlo: "prostě ho někam vrzněte". Proto se nachází a) před, b) za, c) před i za danou silniční zajímavostí. Ještě jsem neviděl vícesměrový semafor zapíchnutý uprostřed kruhového objezdu, ale myslím že jsem se jenom špatně díval. Někde tady určitě bude (stejně jako populární značka "konec kruhového objezdu" - na tu jednou taky narazím, cítím to v kostech).
- Vlaky - neměl jsem ještě tu čest jet místním vlakem s výjimkou školení před lety, takže jenom z doslechu a z mapy. Vlaky jsou soukromé, každá společnost obhospodařuje svoje koleje a zařízení a každý vlak je jiný. Všechny se pak potkávají v Londýně kde je spousta nádraží různých velikostí. Na nádražích je pak minimálně 10 kolejí vedle sebe, aby mohla mít každá společnost svou vlastní kolej.
- Autobusy - obdobně jako u vlaků vládne tady různorodost. Co autobus, to jiný výrobce. Dokonce i pověstné červené "doubledeckery" už jezdí ve více typových variantách. Jinak se o autobusech nedá napsat skoro nic, moc s nimi nejezdím.
Zábava (se zmínkou o jídle)
Jak je napsáno o kus výš, Watford oplývá spoustou hospod a klubů. Několik hospod jsem navštívil (samozřejmě pouza za účelem získání dojmů o které bych se mohl podělit) a dá se o nich napsat následujíci:
- Každá hospoda musí mít televizi, v lepším případě plátno. Jinak by nemohla promítat fotbal a nikdo by tam nechodil (neplatí zřejmě pro diskotékové kluby a restarurace se svíčkami, ale ty jsem nenavštívil).
- Přes moje počáteční obavy se místní pivo dá docela pít. Je ale docela drahé a má ještě druhou nevýhodu (pro ty, kdo měří na sudy - zdravím osazenstvo Zadní Třebáně ;-) - do člověka prostě "neteče", takže poměrně nehrozí že by "omylem" vypil pět piv.
- Jídelní lístek odpovídá místním stravovacím zvyklostem. Nevím jak v domácnostech, ale v hospodách i ve firemní jídelně je základní úpravou jídla smažení nebo smažení. Primární přílohou jsou hranolky (minimální tloušťka 1 centimetr - zdravím kuchyni na Brumlovce). Proto vám bez mrknutí oka naservírují na talíř hamburger s hranolky jako hlavní jídlo dne (firemní jídelna). Rýži jsem tu ještě nepotkal, knedlíky jsem ani nečekal. Pokud se kuchař opravdu rozšoupne, uvaří brambory (tak jednou týdně). Na jídelním lístku se vyskytuje hlavně smažená ryba, hamburger a kuře na mnoho způsobů (různé odrůdy smažení) - vše obvykle s hranolky.
- Vše se platí předem - to zřejmě neplatí jenom pro hospody, ale pro veškeré ostatní služby. Prostě objednáte, zaplatíte a čekáte. Oblíbená diskuse v hospodě nad popsaným papírkem neexistuje ;-)
K mé lítosti se mi nepodařilo najít ve Watfordu kino. Vím sice o jednom na kraji Londýna, kam se dá dojet metrem, ale to je bohužel velký zábavní komplex, které jsou všude stejné. Pokud narazím na něco "národnějšího", podám zprávu.
Protože veškeré sportovní aktivity jsou zřejmě vázány na členství v některém klubu (pracuju na tom) a pořád ještě bydlím v hotelu, věnuju bohužel hodně času gaučingu u knížky nebo televize. Moji momentální četbu vám sem přepisovat nebudu, ostatně byla zfilmovaná (film s Harrisonem Fordem, který začíná atentátem na představitele britské královské rodiny - tipne si někdo?). Proto tedy pár zmínek o televizi:
- Místní televize nabízí pět programů, v hotelu dokonce devět. Z toho první dva patří státní BBC, zbytek je zřejmě soukromý (jako u nás). Všechny kanály vysílají 24 hodin denně.
- Nevím jestli to bylo způsobené kvalitou novin které jsem si minulý týden koupil nebo to je obecná zvyklost, ale kvalita televizní "předpovědi" je na naše poměry docela zarážející. Program na týden který byl přílohou novin (obdobně jako u nás) byl včera večer prakticky nepoužitelný. Zhruba třetina programu byla vyplněna textem "bude upřesněno" a jako hlavní film večera bylo něco úplně jiného než bylo napsáno v programu.
- Mám pocit že tady neexistuje rozdělení obvyklé u nás, tj. večer zprávy, od osmi hlavní program potom případně nějaký další film. Filmy jsou uváděné v různou večerní dobu, nejčastěji okolo půl jedenácté. Navíc jsou přerušovány reklamami nepoměrně častěji než u nás, takže z filmů je jakási mozaika.
- Stejně jako u nás jsou v oblibě různé sitcomy. Momentálně televizi vládnou:
- Simpsonovi - dávají vždy dva díly za sebou (v sobotu dokonce od osmi večer), bohužel na programu o který přestěhováním z hotelu přijdu
- Přátelé - jestli jsem to dobře pochopil tak dávají paralelně různé série. Jednu starší dávají v době, která je ideální k oblékání před snídaní, takže jsem ten seriál začal po očku sledovat :-) Kromě toho včera začala úplně nová série, na kterou jdou každou chvíli upoutávky (zdravím Jezinku ;-)
- Raymonda má každý rád - bližším popisem nemůžu sloužit, neviděl jsem to ani u nás, ani tady.
Taky probíhá volba nejlepšího britského sitcomu všech dob. Potěšilo mě že jedním z favoritů je "Jistě pane ministře". Včera byl o tomhle mém oblíbeném sitcomu hodinový pořad kde ukazovali i dosud nepublikované záběry, kdy tam jako host hrála Margaret Thatcherová (jak se to příjmení vlastně správně píše? Ještě že máme Google ;-)
- Kromě toho je v oblibě sport všeho druhu, hlavně fotbal (každý večer alespoň jeden zápas, vždy z noci záznam z ligy afrických států ?!?), rugby (nehrál bych to ani za nic) a snooker (nebo biliár nebo to vlastně hrajou) - momentálně je nějaké mistrovství Anglie a dají se celé dny v televizi sledovat přímé přenosy, jeden program nedává skoro nic jiného.
Na závěr jsem si nechal momentální hit, který (soudě podle titulních stránek bulvárních novin) hýbe celou Anglií. Jmenuje se to "I'm a celebrity ... Get me out of here!". Princip spočívá v tom, že sebrali 10 celebrit (nikoho z nich neznám) různého věku a z různých oblastí a umístili je kamsi do pralesa v severní Austrálii. Týden je tam nechali soutěžit v různých zajímavých disciplínách (např. pojídání brouků a červů zasyrova, nebo potápění se v bazénku s malými krokodýly). Soutěží vždy jeden nebo dva, a to o jídlo pro celou skupinu na celý den. Je to docela drsné. Nehledě na to že jsou 24 hodin denně pod dohledem kamer a to v režimu "write only" - celá Anglie se baví tím co tam provádějí a oni nemají tušení že si o nich píší všechny noviny a bývají hlavním tématem ve zprávách. Druhý týden je vyřazovací. Díváci hlasují kdo je nejlepší. Kdo dostane nejmíň hlasů, vypadává. Zbývají poslední čtyři, včera vypadla hlavní favoritka. Zrovna (chtěl jsem napsat "Ted", ale nedaří se mi "d" s háčkem :-( ) mě napadlo, že u nás taky někdo sebral obdobnou skupinu lidí a .... natočil Nemocnici po dvaceti letech.
Ostatní zajímavosti
-
Jedna z prvních věcí která mně tady zarazila - taxikáři. Každé ráno pochoduje na chodníku mezi železniční stanicí a zastávkami místní obdoby MHD skupina taxikářů s transparenty "podporujte své taxikáře!", "ať se kola točí" a podobně. Nějak jsem si to u nás nedokázal představit...
-
Příslušníci policie a většina řidičů autobusů chodí zásadně ve žlutých reflexních bundách, a to naprosto vždy a všude. Minulý týden jsem byl v Londýně a policejní sokolník tam se svým sokolem na Trafalgar square zaháněl holuby. V reflexní bundě. Ten sokolník. Sokol ne. Asi měl výjimku.
-
Každá reklama musí zřejmě přesně specifikovat podmínky, za kterých platí. Tím trpí reklamy které mají nějaký příběh který na konci prozradí výrobek´jako pointu. Už od začátku reklamy je vždy dole malými, ale čitelnými písmeny napsáno něco jako "porovnávání platí pouze pokud byla léčba zahájena včas a pod odbornou péčí lékaře za přispění ostatních léčebných prostředků a to v porovnání s neléčenou osobou" zatímco nějaká paní vesele hlásá "úžasné - jedna pilulka denně a za měsíc jsem zhubla 8 kilogramů!"
-
Reklamy jsou tady naprosto na všechno. Už jsem viděl reklamu na policii, hasiče, armádu a námořnictvo. Jediná obdobná reklama na kterou si vzpomínám z Čech je reklama na lesy.
-
Prakticky cokoliv má stránky na internetu, zejména pak veškeré státná instituce a města. Dostal jsem seznam internetových stránek které bych si měl projít. Jsou mezi nimi moc pěkně udělané stránky Londýnského metra, ale i stránky na placení televizní licence obsahující informaci o tom, co se mi stane když nezaplatím a detailním popisem toho jak dobře se vyhledávají nezaplacené aktivní televize. Ještě že už v Anglii zrušili mučení, jinak bych se bál pustit si televizi než mi přijde potvrzení o zaplacení.
-
Spousta věcí tu trvá poměrně dlouho. Byl jsem zvyklý nafotit film a nejpozději třetí den mít fotky. Nafocený film z minulého víkendu budu mít možná už příští týden vyvolaný. Ale je to asi tím že nejsem přímo v Londýně, tam by se asi dalo najít něco rychlejšího.
-
Kvůli zjednodušení finančního vyúčtování platím všechno v hotovosti. To mně ale odřezává od spousty služeb na Internetu, protože dobírka tady neexistuje, kartou platit nemůžu/nechci a nemám účet v místní bance, abych mohl platit šekem.
Víno, ženy, zpěv
Stát se to muselo. Kyselé jablko je tady ;-)
Nejdřív to jednodušší - zpívat jsem tu ještě nikoho neslyšel a v supermarketech je slušný vyběr vín.
Jo, a ty, nó, ženy. Řekněme to takhle - ženy v Anglii se dělí na dvě skupiny:
Na ty, kterým přebývá několik kilogramů nad ideální váhu,
a ty, co z nějakého důvodu nejsou Angličanky. Vážně. Nevím jestli to je způsobené tou stravou. Muži vypadají poměrně normálně (aspoň co moje necvičené oko dokáže posoudit ;-), ale ženská část ansámblu je "jakási divná". Je to ještě umocněné tím, že věková skupina 12 - 17 má ve zvyku chodit s v krátkém tričku a bokovkách. Bohužel už v tomto věku se jejich tělo intenzivně připravuje na svou budoucí podobu, takže to co lze spatřit není útlá křivka dívčího boku, ale něco co vyvolává vzpomínky na pěkně propečený bůček. Nemůžu si pomoct, jinak to napsat nejde.
Naštěstí se alespoň pro potěchu oka najde občas nějaká cizozemská perla - například dnes je v hotelu nějaká indická konference a potkal jsem tady skupinu pěti krásných indických dívek v sárí s typickou tečkou na čele.
A venku se vyčasilo, jdu hledat fotbalový stadión. Někde tady prý je...